NOZOMI DOJO
SPORTOVNÍ KLUB KENDÓ A IAIDÓ
HRADEC KRÁLOVÉ
 

JAPONSKÉ MEČE

Japonské meče, precizně provedené po technické i estetické stránce, jsou důkazem umění lidské práce a dodnes mnoho lidí obdivuje jejich dokonalý tvar, ostří podobající se svou ostrostí žiletce, pružnost a pevnost celého meče. Japonský meč tak představuje jednu z nejostřejších a nejdokonalejších věcí na řezání na světě.

Konstrukce meče spočívá v dokonalém zakalení mírně zahnuté jednobřité čepele, jejíž ostří se podobá břitvě. Na měkké kovové jádro je nabalován materiál s vysokým obsahem uhlíku a poté je ostří zakaleno. Získá tak neuvěřitelnou tvrdost. Zbytek zůstává měkký, ale pružný, a tak je docíleno možnosti přeseknout téměř cokoli, aniž by čepel praskla. Pro vykování meče se používaly oheň, voda, kovadlina a kladivo. Po vykování ostří přišel na řadu brusič, který připravil ostří pro doplňky, které ho obklopovaly. Poté nastala zkouška ostří, která se prováděla přeseknutím kostí těl mrtvol.

Označení japonských mečů podle období

Džokotó (období mečů z dávných časů) - meče vyrobené před rokem 800

Kotó (období starých mečů) - od roku 800 do roku 1596 (v podstatě do počátku období Tokugava)
Je to nejslavnější období japonského meče a výroba nejkvalitnějších čepelí spadá do období Kamakura (11. - 12. století). Naproti tomu éra Sengoku produkuje spíše meče praktické, vyráběné masově. Kvalita se tak o něco snižuje. Meče jsou kovány klasickou technikou a neobsahují dovezené železo. Kóto čepele se jeví jako stříbrně modré.

Šintó (období nových mečů) - průběh období Tokugava (1603 - 1867)
Je to období poklesu bojové efektivnosti mečů. Změnila se metoda kování a přijetím evropské technologie mohli být meče vyráběny masově. Navíc se často přimíchávaly levné zbytky železa. Prohnutí čepelí je menší a čepel vrhá na kovu slabě žlutý odraz.

Šin šintó (období nového nového meče) - do císařského ediktu zákazu nošení mečů (1781 - 1867)

Gendaitó (období dnešního meče) - od roku 1876 po současnost

Obecné charakteristiky samurajských mečů

Meče jsou vyrobeny z překládané oceli, jsou jednosečné, zakřivené, dvouruční, kalené jen ostří, popouštěné a neuvěřitelně ostré.

Právo nosit meč

Nosit meč v japonské společnosti bylo privilegiem vládnoucí šlechty a samurajů, kteří nosili dva druhy mečů. Katanu a wakizaši. Jen velice zřídka bylo povoleno nosit meč, byť jen jeden, jinak významným lidem. Po reformách Meidži (1876) byl vydán zákon, kterým bylo zakázáno právo meč nosit. Byl to velký dějinný zlom, který provázelo mnoho protestů a i několik seppuku (rituální sebevražda) provedených na jejich podporu. Vzhledem k této události již nebylo zapotřebí velkého množství mečů, a tak začalo ubývat i odborníků v tomto řemesle.

Popis japonského meče

Japonské meče jsou převážně jednobřité a zakřivené. V dávných dobách však existovaly i meče s ostřím rovným. V dalším popisu se budeme zabývat meči z pozdějšího období, tedy meči s ostřím zakřiveným.

 Nejdůležitější částí meče je čepel, která je zapuštěna do rukojeti (cuka). Mezi nimi je záštita (cuba), která má za úkol chránit bojovníkovy ruce. Ostří meče je chráněno pochvou (saja), která je většinou vyrobena z kvalitního vzácného dřeva.

Výroba mečů byla v Japonsku velmi ceněnou dovedností, která však byla složitá a časově náročná. Japonská dokonalost jak po technické tak po umělecké stránce se projevila především ve výrobě mečů. A proč právě mečů? Možná i pro to, že meče v japonských dějinách symbolizovaly určité morální a charakterové vlastnosti nejen samuraje, ale i celého Japonska.

Popis japonského meče

Katana/iaitó - popis částí meče
     
MI MI ČEPEL
ha ha ostří čepele
mune mune hřbet čepele - opačná strana ostří čepele
hamači hamachi osazení (zakončení) čepele na straně ha (ostří)
mune mači mune machi osazení (zakončení) čepele na straně mune (hřbetu)
šinogi shinogi žebro čepele
hi hi drážka v čepeli
šinogi-dži shinogi-ji plocha přilehlá k shinogi směrem k mune
hamon hamon linka (hrana) kalení
jakiba yakiba plocha kaleni
nakgo nakago Řap - část čepele, která je ukryta v rukojeti
mekugi-džiri nakago-jiri zakončení řapu
mekugi-ana mekugi-ana otvor v řapu pro kolíček mekugi
mei mei značka výrobce
jasiri me yasuri me stopy po pilníku na řapu
manouči monouchi poslední třetina čepele určená pro tnutí
     
     
KISSAKI KISSAKI HROT ČEPELE
  boshi hrana zakalení na hrotu
  fukura ostří hrotu
  ko-shinogi žebro hrotu
  ko-shinogi ji plocha hrotu přilehlá ke ko-shinogi směrem k mune
  mitsu gashira bod, kde se setkávají shinogi, ko-shinogi a yokote
  yokote žebro oddělující plochu čepele od plochy hrotu
     
KOŠIRAE KOSHIRAE SOUPRAVA MEČE - DOPLŇKY
  saya pochva
  kojiri konec pochvy
  koi-guchi hrdlo pochvy
  kurigata očko pro tkaloun
  shitodome ozdoba uvnitř kurigata
  sageo tkaloun
  kaeritsumo zpětný háček zabraňující vyklouznutí meče z obi
  tsuka rukojeť
  tsuka ito omotávka rukojeti
  tsuka ito makidome zakončení omotávky rukojeti
  tsuka-gashira zakončení rukojeti
  same rejnočí nebo žraločí kůže obepínající rukojeť
  mekugi Kolíček - zajišťuje čepel v rukojeti
  menuki párové ozdoby pod omotávkou rukojeti
  tsuba záštita
  habaki kovový prstenec zajišťující pevné uchycení čepele
  seppa podložky u záštity (z obou stran)
  fushi Ozdobný kovový dílek obepínající rukojeť pod záštitou
     

Několik názvů a pojmů

V následující tabulce nejde o rozdělení mečů, to je poměrně složité, ale jen o vysvětlení některých pojmů.

shinken

šinken

Označení pro ostrý meč.

daisho

daišó

Souprava dvou mečů samurajů (daišó se dá přeložit jako „dlouhý a krátký“)

katana

katana

Nejslavnější japonský meč. Dlouhý ostrý meč ze soupravy daišó. Nosí se zastrčený za pásem, ostřím nahoru. Čepel je jednobřitá, zakřivená, délka je 61 cm až 76 cm.

wakizashi

wakizaši

Krátký ostrý meč ze soupravy daišó. Čepel je jednobřitá, zakřivená a její délka je mezi 12 a 24 palci (30 – 61 cm), nejčastěji kolem 45 cm.

iaito

iaito

Tupý kovový meč určený pro cvičení nebo slavnostní příležitosti.

bokken/bokuto

bokken

Dřevěný meč určený pro bezpečné cvičení iaido a kata.

daito - bokken

daitó bokken

Dlouhý dřevěný meč.

shoto - bokken

šotó bokken

Krátký dřevěný meč.

shinai

šinai

Bambusový meč pro cvičení a zápasy kendó o délce 114 – 120 cm

ken

ken

Japonský starověký meč. Má přímou, jednostrannou čepel.

tachi

tači

Dlouhý více zakřivený meč používaný ve starém Japonsku jízdními samuraji. Uzpůsoben je především pro sekání z koně od země vzhůru. Z tohoto důvodu se nosí zavěšený u pasu ostřím dolů. Délka čepele až 156 cm.

nodatchi

nodači

Označení pro extra dlouhý meč.

kodatchi

kodači

Označení pro krátký meč. Krátkým mečem je například wakizaši.

odatchi

ódači

Označení pro dlouhý meč. Dlouhým mečem je například katana.