JAPONSKÉ MEČE
Japonské meče, precizně provedené po technické i estetické stránce, jsou důkazem umění lidské práce a dodnes mnoho lidí obdivuje jejich dokonalý tvar, ostří podobající se svou ostrostí žiletce, pružnost a pevnost celého meče. Japonský meč tak představuje jednu z nejostřejších a nejdokonalejších věcí na řezání na světě.
Konstrukce meče spočívá v dokonalém zakalení mírně zahnuté jednobřité čepele, jejíž ostří se podobá břitvě. Na měkké kovové jádro je nabalován materiál s vysokým obsahem uhlíku a poté je ostří zakaleno. Získá tak neuvěřitelnou tvrdost. Zbytek zůstává měkký, ale pružný, a tak je docíleno možnosti přeseknout téměř cokoli, aniž by čepel praskla. Pro vykování meče se používaly oheň, voda, kovadlina a kladivo. Po vykování ostří přišel na řadu brusič, který připravil ostří pro doplňky, které ho obklopovaly. Poté nastala zkouška ostří, která se prováděla přeseknutím kostí těl mrtvol.
Označení japonských mečů podle období
Džokotó (období mečů z dávných časů) - meče vyrobené před rokem 800
Kotó (období starých mečů) - od roku 800 do roku 1596 (v podstatě do počátku období Tokugava)
Je to nejslavnější období japonského meče a výroba nejkvalitnějších čepelí spadá do období Kamakura (11. - 12. století). Naproti tomu éra Sengoku produkuje spíše meče praktické, vyráběné masově. Kvalita se tak o něco snižuje. Meče jsou kovány klasickou technikou a neobsahují dovezené železo. Kóto čepele se jeví jako stříbrně modré.
Šintó (období nových mečů) - průběh období Tokugava (1603 - 1867)
Je to období poklesu bojové efektivnosti mečů. Změnila se metoda kování a přijetím evropské technologie mohli být meče vyráběny masově. Navíc se často přimíchávaly levné zbytky železa. Prohnutí čepelí je menší a čepel vrhá na kovu slabě žlutý odraz.
Šin šintó (období nového nového meče) - do císařského ediktu zákazu nošení mečů (1781 - 1867)
Gendaitó (období dnešního meče) - od roku 1876 po současnost
Obecné charakteristiky samurajských mečů
Meče jsou vyrobeny z překládané oceli, jsou jednosečné, zakřivené, dvouruční, kalené jen ostří, popouštěné a neuvěřitelně ostré.
Právo nosit meč
Nosit meč v japonské společnosti bylo privilegiem vládnoucí šlechty a samurajů, kteří nosili dva druhy mečů. Katanu a wakizaši. Jen velice zřídka bylo povoleno nosit meč, byť jen jeden, jinak významným lidem. Po reformách Meidži (1876) byl vydán zákon, kterým bylo zakázáno právo meč nosit. Byl to velký dějinný zlom, který provázelo mnoho protestů a i několik seppuku (rituální sebevražda) provedených na jejich podporu. Vzhledem k této události již nebylo zapotřebí velkého množství mečů, a tak začalo ubývat i odborníků v tomto řemesle.
Popis japonského meče
Japonské meče jsou převážně jednobřité a zakřivené. V dávných dobách však existovaly i meče s ostřím rovným. V dalším popisu se budeme zabývat meči z pozdějšího období, tedy meči s ostřím zakřiveným.
Nejdůležitější částí meče je čepel, která je zapuštěna do rukojeti (cuka). Mezi nimi je záštita (cuba), která má za úkol chránit bojovníkovy ruce. Ostří meče je chráněno pochvou (saja), která je většinou vyrobena z kvalitního vzácného dřeva.
Výroba mečů byla v Japonsku velmi ceněnou dovedností, která však byla složitá a časově náročná. Japonská dokonalost jak po technické tak po umělecké stránce se projevila především ve výrobě mečů. A proč právě mečů? Možná i pro to, že meče v japonských dějinách symbolizovaly určité morální a charakterové vlastnosti nejen samuraje, ale i celého Japonska.
Katana/iaitó - popis částí meče
MI
MI
ČEPEL
ha
ha
ostří čepele
mune
mune
hřbet čepele - opačná strana ostří čepele
hamači
hamachi
osazení (zakončení) čepele na straně ha
(ostří)
mune mači
mune machi
osazení (zakončení) čepele na straně mune
(hřbetu)
šinogi
shinogi
žebro čepele
hi
hi
drážka v čepeli
šinogi-dži
shinogi-ji
plocha přilehlá k shinogi směrem k mune
hamon
hamon
linka (hrana) kalení
jakiba
yakiba
plocha kaleni
nakgo
nakago
Řap - část čepele, která je ukryta v
rukojeti
mekugi-džiri
nakago-jiri
zakončení řapu
mekugi-ana
mekugi-ana
otvor v řapu pro kolíček mekugi
mei
mei
značka výrobce
jasiri me
yasuri me
stopy po pilníku na řapu
manouči
monouchi
poslední třetina čepele určená pro tnutí
KISSAKI
KISSAKI
HROT ČEPELE
boshi
hrana zakalení na hrotu
fukura
ostří hrotu
ko-shinogi
žebro hrotu
ko-shinogi ji
plocha hrotu přilehlá ke ko-shinogi směrem k
mune
mitsu gashira
bod, kde se setkávají shinogi, ko-shinogi a
yokote
yokote
žebro oddělující plochu čepele od plochy
hrotu
KOŠIRAE
KOSHIRAE
SOUPRAVA MEČE - DOPLŇKY
saya
pochva
kojiri
konec pochvy
koi-guchi
hrdlo pochvy
kurigata
očko pro tkaloun
shitodome
ozdoba uvnitř kurigata
sageo
tkaloun
kaeritsumo
zpětný háček zabraňující vyklouznutí meče z
obi
tsuka
rukojeť
tsuka ito
omotávka rukojeti
tsuka ito makidome
zakončení omotávky rukojeti
tsuka-gashira
zakončení rukojeti
same
rejnočí nebo žraločí kůže obepínající
rukojeť
mekugi
Kolíček - zajišťuje čepel v rukojeti
menuki
párové ozdoby pod omotávkou rukojeti
tsuba
záštita
habaki
kovový prstenec zajišťující pevné uchycení
čepele
seppa
podložky u záštity (z obou stran)
fushi
Ozdobný kovový dílek obepínající rukojeť pod
záštitou
Několik názvů a pojmů
V následující tabulce nejde o rozdělení mečů, to je poměrně složité, ale jen o vysvětlení některých pojmů.
shinken
šinken
Označení pro ostrý meč.
daisho
daišó
Souprava dvou mečů samurajů (daišó se dá přeložit jako
„dlouhý a krátký“)
katana
katana
Nejslavnější japonský meč. Dlouhý ostrý meč ze soupravy
daišó. Nosí se zastrčený za pásem, ostřím nahoru. Čepel je
jednobřitá, zakřivená, délka je 61 cm až 76 cm.
wakizashi
wakizaši
Krátký ostrý meč ze soupravy daišó. Čepel je jednobřitá,
zakřivená a její délka je mezi 12 a 24 palci (30 – 61 cm),
nejčastěji kolem 45 cm.
iaito
iaito
Tupý kovový meč určený pro cvičení nebo slavnostní
příležitosti.
bokken/bokuto
bokken
Dřevěný meč určený pro bezpečné cvičení iaido a kata.
daito - bokken
daitó bokken
Dlouhý dřevěný meč.
shoto - bokken
šotó bokken
Krátký dřevěný meč.
shinai
šinai
Bambusový meč pro cvičení a zápasy kendó o délce 114 – 120
cm
ken
ken
Japonský starověký meč. Má přímou, jednostrannou čepel.
tachi
tači
Dlouhý více zakřivený meč používaný ve starém Japonsku
jízdními samuraji. Uzpůsoben je především pro sekání z koně
od země vzhůru. Z tohoto důvodu se nosí zavěšený u pasu
ostřím dolů. Délka čepele až 156 cm.
nodatchi
nodači
Označení pro extra dlouhý meč.
kodatchi
kodači
Označení pro krátký meč. Krátkým mečem je například wakizaši.
odatchi
ódači
Označení pro dlouhý meč. Dlouhým mečem je například katana.