IAIDÓ - PŘEDSTAVENÍ
Základní informace a představení iaidó.
Obsah
Představení
Historie
Proč cvičit iaidó
Představení iaidó
Předchůdcem iaidó je bojové umění iaidžucu, umění tasení meče, které vzniklo z nutnosti okamžitě reagovat bojovou akcí během denního života samuraje. Iaidžucu má spíše obranný charakter na rozdíl od útočného kendžucu (umění meče). Cílem iaidžucu bylo rychle tasit meč a porazit nepřítele. Postupně se měnily cíle a metoda zabíjení se postupně změnila v metodu seberozvoje, a tak vzniklo iaidó.
Iaidó se cvičí nejprve s dřevěnými meči bokken, později se přechází na kovové meče iaitó a pokud cvičenec dostatečně dobře ovládá iaitó může přejít na ostrý meč (šinken) - katanu. Je však třeba mít na paměti, že katana je velmi nebezpečná. Vnějším cílem iaidó je dovednost tasení a ovládání meče. Vnitřními cíli jsou harmonie s přírodou a sebezlepšení. Současné iaidó je tedy prostředkem duševního rozvoje. „I“ v iaidó odkazuje na existenci těla a ducha, „ai“ na přizpůsobivost obou při změně situace a „do“ na umění, které se stává cestou života.
Cvičení s mečem v iaidó zahrnuje přípravu, umění tasení meče z pochvy (nukicuke), zabití soupeře jedním úderem meče (kiricuke), střepání krve z ostří (čiburi) a vrácení meče do pochvy (notó). Důležitými prvky v začátcích cvičení jsou správné držení a pohyby s mečem vsedě a ve stoje, překračování, posuny nohou a obraty. Vše prováděné s důrazem na formu - tedy pomalu, bez použití síly a rychlosti. Rychlost a síla následuje správnou formu. Tradiční formy jsou známé jako kata.
Historie iaidó
Musó Šinden rjú
Staré školy iaidó jsou označovány jako korjú, na rozdíl od nově vzniklé Seitei Iai. Mezi korjú patří například: Hasegawaeishin Ryu, Hoki Ryu, Muso-Jikiden-Eishin Ryu, Muso Shinden Ryu, Hasegawa Eishin Ryu a další.
Dnes nejvíce rozšířenou a velmi populární korjú v Japonsku i mimo něj je Musó Šinden Rjú, která vychází z tradice Džinsukeho školy a jeho pokračovatelů. Výtečný šermíř Hakudó Nakajama (1869 -1958), byl 16. hlavním představitelem linie Džinsuke-Eišin (větev Šimomura). Nakajama trénoval pod vedením Ičitaróem Teraiem, šermířem Šindó Munen Rjú a pod Šingoróem Negišim z Jamaguči Ittó rjú. Nakajama na základě těchto studií rozvinul vlastní styl tasení meče, který nazval Musó Šinden Rjú. Škola byla nejvíce rozšířena až po Nakajamově smrti, kdy ji rozšířili jeho žáci.
Vznik Zen Nihon Kendo Renmei Seitei Iaido Kata (Seitei Iai)
Nejtěžším období pro veškerá bojová umění v Japonsku byla doba po ukončení druhé světové války, kdy byla bojová umění zakázána.
Ale již v roce 1954 (1952) byly založeny Zen Nihon Kendo Renmei (ZNKR, Celo-japonská federace Kendó) a Zen Nihon Iaido Renmei (ZNIR, Celo-japonské federace Iaidó), která se po dvou letech včlenila do ZNKR. Došlo také ke sjednocení podmínek pro udělování technických stupňů.
Představitelé ZNKR si uvědomovali, že cvičení Kendó umožňuje získat zkušenosti pouze s rovným, bambusovým mečem, který je velmi lehký, není skutečným mečem a umožňuje dělat pohyby, které je nemožné provádět se skutečným mečem. Z tohoto důvodu činitelé federace cítili, že moderní Kendó (šinai Kendó) není dostatečné pro to být "cestou meče" a proto hledali cesty k nápravě této situace. V roce 1966 proběhlo v Ósace první Iaido Taikai a bylo rozhodnuto, že pro lidi cvičící Kendó bude vytvořen zjednodušený systém výuky Iaidó. Komise jedenácti držitelů vysokých technických stupňů různých škol Iaidó, které předsedal Kazuo Ótani (tehdy předseda ZNKR) ustanovila specifické techniky tasení meče vhodné pro všechny studenty a představitele moderního Kendó. Komise dojednala, že základem umění tasení meče bude užití šinkenu a pět hlavních způsobů tasení meče:
- horizontální sek bezprostředně po vytažení meče
- sek nad hlavu a dolů
- diagonální sek zleva doprava
- sek provedený po odvrácení seku
- bodací pohyb
Tento systém byl nazván ZNKR Seitei Iaido Kata a první veřejné představení nově vzniklého výukového systému Seitei Iai proběhlo 1. dubna 1969 v areálu Butokuden ve městě Kjóto. Jeho prezentace se ujal KANIMOTO Eichi. Od tohoto dne začala platit pravidla pro výuku Seitei Iai.
Nejprve vzniklo sedm technik, které odpovídaly pěti metodám užití skutečného meče. Tři techniky se provádí v seiza, jedna z pozice iai hiza a tři z pozice v postoji. Těchto sedm representativních forem bylo nazváno setei gata. V roce 1980 byly přidány další tři techniky tasení meče, v roce 1988 došlo k pozměnění pravidel pro závodníky i rozhodčí a v roce 2000 byly přidány další dvě techniky tasení v postoji.
Podle pravidel ZNKR je Seitei Iai považována za samostatnou školu. Je však dobré mít na paměti, že tato škole vznikla především z potřeb masového rozšíření Iaidó a pro potřeby kendistů a jedná se o základy Iaidó. Pokud chceme cvičit Iaidó, je nutné se věnovat i studiu korjú.
Historie iaidó přehledně
| Období | Událost |
| 1546 - 1621 | HAJAŠIZAKI Džinsuke Šigenobu
|
HASEGAVA Čikaranosuke Eišin – škola Hasegawa Eišin Rjů
|
|
HAJAŠI Rokudaju Morimasa – základy školy Musó Šinden rjú
|
|
| 1866-1912 | Období Meidži
|
| 1869-1958 | NAKAJAMA Hakudó – dovršení Musó Šinden rjú
|
Musó Šinden rjú a Musó Džikiden Eišin Rjú
|
|
| 1945 | Zákaz bojových umění v Japonsku |
| 1954 | Založení Zen Nihon Kendó Renmei (ZNKR) a Zen Nihon Iaidó Renmei (ZNIR)
|
| 1966 | První Iaidó Taikai (soutěž) v Ósace
|
| 1969 | Zen Nihon Kendó Renmei Seitei Iaidó Kata
|
| 1980 | Přidány další tři kata do ZNKR Seitei Iaidó Kata |
| 1988 | Změna pravidel pro závodníky i rozhodčí
|
| 2000 | Přidány další dvě kata do ZNKR Seitei Iaidó Kata
|
Proč cvičit iaidó
Iaidó je velmi hluboké bojové umění a často bývá označováno za nejvíc filozoficky orientované japonské bojové umění. K jeho cvičení je zapotřebí extrémní soustředění, ale také uvolnění těla, zručnost a přesnost pohybu. Každý pohyb rukama i nohama, pohyb celého těla i meče musí odpovídat záměru útočníka, kterého si při cvičení představujete. Každá kata musí být prováděna s nejvyšší možnou měrou vážnosti, jako krajní možnost - tedy odpověď na otázku, zda žít či zemřít. Je to tedy cvičení s mečem, ale také způsob naprostého ovládnutí těla i mysli. Stejně jako cvičení dalších tradičních japonských škol je i iaidó "cestou do minulosti" ve snaze poznat a pochopit kulturní dědictví Japonska. Nezbytnou součástí iaidó je dodržování tradiční etikety, která začíná starostí o meč a způsobem, jakým se s mečem zachází, oblékáním i pokorou vyjádřenou pozdravem i chováním.