IAIDÓ - PŘEDSTAVENÍ
Základní informace a představení iaidó.
Obsah stránky
Představení iaidó
Proč cvičit iaidó
Historie iaidó
Historie iaidó přehledně - mezníky
Představení iaidó
Předchůdcem iaidó je bojové umění iaidžucu, umění tasení meče, které vzniklo z nutnosti okamžitě reagovat bojovou akcí během denního života samuraje. Iaidžucu má spíše obranný charakter na rozdíl od útočného kendžucu (umění meče). Cílem iaidžucu bylo rychle tasit meč a porazit nepřítele. Postupně se měnily cíle a metoda zabíjení se postupně změnila v metodu seberozvoje, a tak vzniklo iaidó.
Iaidó se cvičí nejprve s dřevěnými meči bokken, později se přechází na kovové meče iaitó a pokud cvičenec dostatečně dobře ovládá iaitó může přejít na ostrý meč (šinken) - katanu. Je však třeba mít na paměti, že katana je velmi nebezpečná. Vnějším cílem iaidó je dovednost tasení a ovládání meče. Vnitřními cíli jsou harmonie s přírodou a sebezlepšení. Současné iaidó je tedy prostředkem duševního rozvoje. „I“ v iaidó odkazuje na existenci těla a ducha, „ai“ na přizpůsobivost obou při změně situace a „do“ na umění, které se stává cestou života.
Cvičení s mečem v iaidó zahrnuje přípravu, umění tasení meče z pochvy (nukicuke), zabití soupeře jedním úderem meče (kiricuke), střepání krve z ostří (čiburi) a vrácení meče do pochvy (notó). Důležitými prvky v začátcích cvičení jsou správné držení a pohyby s mečem vsedě a ve stoje, překračování, posuny nohou a obraty. Vše prováděné s důrazem na formu - tedy pomalu, bez použití síly a rychlosti. Rychlost a síla následuje správnou formu. Tradiční formy jsou známé jako kata.
Proč cvičit iaidó
Iaidó je velmi hluboké bojové umění a často bývá označováno za nejvíc filozoficky orientované japonské bojové umění. K jeho cvičení je zapotřebí extrémní soustředění, ale také uvolnění těla, zručnost a přesnost pohybu. Každý pohyb rukama i nohama, pohyb celého těla i meče musí odpovídat záměru útočníka, kterého si při cvičení představujete. Každá kata musí být prováděna s nejvyšší možnou měrou vážnosti, jako krajní možnost - tedy odpověď na otázku, zda žít či zemřít. Je to tedy cvičení s mečem, ale také způsob naprostého ovládnutí těla i mysli. Stejně jako cvičení dalších tradičních japonských škol je i iaidó "cestou do minulosti" ve snaze poznat a pochopit kulturní dědictví Japonska. Nezbytnou součástí iaidó je dodržování tradiční etikety, která začíná starostí o meč a způsobem, jakým se s mečem zachází, oblékáním i pokorou vyjádřenou pozdravem i chováním.
Historie iaidó
Historie iaidó přehledně - mezníky
Období | Událost |
1546 - 1621 | HAJAŠIZAKI Džinsuke Šigenobu
|
HASEGAVA Čikaranosuke Eišin – škola Hasegawa Eišin Rjů
|
|
HAJAŠI Rokudaju Morimasa – základy školy Musó Šinden rjú
|
|
1866-1912 | Období Meidži
|
1869-1958 | NAKAJAMA Hakudó – dovršení Musó Šinden rjú
|
Musó Šinden rjú a Musó Džikiden Eišin Rjú
|
|
1945 | Zákaz bojových umění v Japonsku |
1954 | Založení Zen Nihon Kendó Renmei (ZNKR) a Zen Nihon Iaidó Renmei (ZNIR)
|
1966 | První Iaidó Taikai (soutěž) v Ósace
|
1969 | Zen Nihon Kendó Renmei Seitei Iaidó Kata
|
1980 | Přidány další tři kata do ZNKR Seitei Iaidó Kata |
1988 | Změna pravidel pro závodníky i rozhodčí
|
2000 | Přidány další dvě kata do ZNKR Seitei Iaidó Kata
|