KENDÓ - ÚVOD
Základní informace o kendó.
Obsah stránky
Historie
Sportovní kendó
Jak být úspěšný v kendó
Cíle a záměr cvičení kendó
Historie
"Ken" znamená meč a "dó" znamená způsob cesty ve smyslu způsobu života - životní styl. Kendó se tedy překládá jako cesta meče.
Přímým předchůdcem kendó je kendžucu (umění meče), které sloužilo především k zabití nepřítele v boji nebo souboji, tedy již tasenými meči, na rozdíl od iaidžucu (umění tasení meče), které je předchůdcem iaidó. V kendžucu je meč již vytasený, v iaidžucu je meč uložený v pochvě.
Historie japonského umění šermování sahá přes tisíc let zpátky do časů raného nošení obouručního meče japonskými válečníky buši, později známými jako samurajové. Největší rozmach kendžucu nastal v období Ašikaga (14. a 15. století) za doby téměř nepřetržitých válek mezi jednotlivými klany. Ovládání meče bylo otázkou života a smrti především v době sjednocování Japonska, které započal v 16. století Oda Nobunaga. Jeho pokračovatelem byl Tojotomi Hedejoši a celý proces sjednocení završil Ijatsu Tokugawa. Válečníci byli cvičeni k tomu, aby zacházeli s mečem jako by byl jejich prodlouženou paží a v období válek bylo jejich hlavním cílem zabít protivníky. Nejznámějším šermířem té doby byl Tsukahara Bokuden, který byl zakladatelem školy Kašima Šintó Rjú. Školy kendžucu se nazývaly rjú a v japonské historii jich bylo více než 200. Některé z nich se dochovaly až do dnešní doby. Například Katori šintó rjú, Jagjú šinkage rjú, Hajašizaki rjú a další.
Období válek skončilo v 17. století sjednocením Japonska pod šogunátní vládou rodu Tokugawů, který vládl v Japonsku až do reforem Meidži. V tomto období relativního míru nastal velký rozmach škol, kde nacházeli uplatnění samurajové, pro které již nebyla práce. V tomto období byl také sepsán, do té doby nepsaný, morální kodex samuraje - bušidó. Z tohoto období pochází snad nejznámější šermíř a filosof Mijamoto Musaši, autor Knihy pěti kruhů, který nebyl nikdy v souboji poražen. Dalším významnými filosofem a šermířem byl Jagjú Munemori, autor díla Meč a zen a zenový kněz Takuan Sóhó, autor díla Cesta zenu, cesta meče.
Koncem 18. století, v období Edo, byl k výcviku dávného válečnického umění určen bambusový meč šinaj v podobě, jak jej známe dnes. Současně bylo vytvořeno lehké brnění bógu na ochranu cvičenců.
V roce 1868 došlo k reformě Meidži, byl zrušen šogunát a vláda se vrátila do rukou císaře. Skončila tak éra feudalismu v Japonsku. Třída samurajů byla zrušena a bylo jim zakázáno nosit meče. V roce 1877 vzniklo povstání samurajů, které bylo poraženo nově vzniklou pravidelnou armádou po vzoru západních států a také díky moderním palným zbraním. Éra samurajů tak definitivně skončila a začal úpadek klasického kendžucu. Umění meče se v této době pěstovalo výhradně v armádě a u policie.
V letech 1911 – 1912 bylo zavedeno kendó, které se transformovalo ze starodávného bojového umění kendžucu. V kendó není hlavním cílem porazit nepřítele, jde zde především o cíle výchovné a o utváření harmonické osobnosti. Vzniklo sloučením několika starých škol, především Nakaniši Ittó Rjú. Kendó bylo zpřístupněno široké veřejnosti a byla stanovena pravidla pro kendó zápas. V této době vznikla i Nihon Kendo Kata, základní formy pro cvičení s bokkenem, který se více podobá klasickému meči katana. Před druhou světovou válkou bylo v Japonsku kendó zavedeno do škol jako povinný předmět a postupně se začalo rozšiřovat za hranice Japonska. Po druhé světové válce bylo v poraženém Japonsku, tehdy pod správou spojenců, kendó i další bojová umění zakázána.
V roce 1952 však byla založena Všejaponská Federace Kendó (Zen Nihon Kendó Remnei), kendó bylo obnoveno a znovu se zavedlo do škol a stalo s v Japonsku nejrozšířenějším bojovým uměním.
V roce 1969 byla založena Evropská Federace Kendó, která každoročně pořádá Mistrovsví Evropy, mimo roku, kdy je Mistrovství světa.
V roce 1970 byla ustanovena Mezinárodní Federace Kendó. Od té doby se každé tři roky koná Mistrovství světa v kendó.
Od roku 1986 se cvičí kendó v České republice.
V roce 1992 bylo založeno Českomoravské sdružení Kendó, které zastřešilo aktivity kendó a iaidó. Činnost sdružení byla v roce 1998 ukončena a téhož roku založena Česká Federace Kendó, která nyní sdružuje 4 bojová umění - kendó, iaidó, džódó a naginatadó.
Sportovní kendó
Moderní sportovní kendó je velmi náročné jak fyzicky, tak psychicky a kendó souboj s dobrým oponentem je obrovským intenzivním zážitkem pro cvičence i pro diváky. Ve sportovním kendó platí jen zásahy vedené na předem určená místa těla – hlavu, zápěstí, boky a jediné bodnutí vedené do krční jamky. Technickým obsahem kendó jsou kryty, seky a bodnutí a techniky útoku a obrany (waza).
Více informací o zápasech kendó najdete v kapitole Kendó - zápas
Jak být úspěšný v kendó
- být vážný od okamžiku vstupu do dódžo až do doby odchodu
- neustále opakovat cvičení základů
- neustále rozšiřovat své znalosti a dovednosti - pokud se učíš novou fázi nebo techniku, neznamená to, že zapomeneš jinou
- cvičit tělesné i duševní úsilí, formovat tělo a mysl
- být trpělivý a ukázněný,
- kultivovat lidského ducha
- mít respekt k sobě, učitelovi, spolužákovi, oponentovi a ostatním lidem
- mít respekt k přírodě
- cvičit celým srdcem
- maximálně se soustředit a zaměřit svoji mysl na to, co právě děláš, byť by to byly i jednoduché věci
- nezapomínat, že kendó je neustálý proces učení a vše, co se v kendó učí, má smysl
Cíle a záměr cvičení kendó
Současným cílem kendó je vytvoření zralého lidského jedince, který v sobě slučuje tělesný, duševní a společenský rozvoj. Této harmonie je dosaženo prostřednictvím aktivního keiko (tréninku).
Bojové umění kendó je nyní chápáno jako sport, ale současně jako způsob duševního sebezdokonalování.
Kendó se dá cvičit v každém věku a začít se dá kdykoli. Mezi dětmi a jejich rodiči je velmi populární především proto, že děti tráví svůj volný čas v prostředí, které je pro ně atraktivní, zábavné a přitom výchovné.
Cílem “Kendó” je:
Formovat mysl a tělo,
zušlechťovat silného ducha
a správným a přesným cvičením
usilovat o zdokonalení se v umění kendó,
ctít lidskou laskavost a čest,
stýkat se s ostatními s upřímností a
vždy usilovat o zušlechtění sebe sama.
Takto bude člověk schopen
milovat svou zemi a společnost,
přispět k rozvoji kultury a
napomoci míru a štěstí
mezi všemi lidmi.