Japonské meče
Japonské meče, precizně provedené po technické i estetické stránce, jsou důkazem umění lidské práce a dodnes mnoho lidí obdivuje jejich dokonalý tvar, ostří podobající se svou ostrostí žiletce, pružnost a pevnost celého meče. Japonský meč tak představuje jednu z nejostřejších a nejdokonalejších věcí na řezání na světě.
Konstrukce meče spočívá v dokonalém zakalení mírně zahnuté jednobřité čepele, jejíž ostří se podobá břitvě. Na měkké kovové jádro je nabalován materiál s vysokým obsahem uhlíku a poté je ostří zakaleno. Získá tak neuvěřitelnou tvrdost. Zbytek zůstává měkký, ale pružný, a tak je docíleno možnosti přeseknout téměř cokoli, aniž by čepel praskla. Pro vykování meče se používaly oheň, voda, kovadlina a kladivo. Po vykování ostří přišel na řadu brusič, který připravil ostří pro doplňky, které ho obklopovaly. Poté nastala zkouška ostří, která se prováděla přeseknutím kostí těl mrtvol.
Označení období vzniku japonských mečů
Zde jsou uvedeny hlavní období výroby mečů, které se pak ještě dělí na další pod-období.
Džokotó (období mečů z dávných časů) - meče vyrobené před rokem 800
Kotó (období starých mečů) - od roku 800 do roku 1596 (v podstatě do počátku období Tokugava)
Je to nejslavnější období japonského meče a výroba nejkvalitnějších čepelí spadá do období Kamakura (11. - 12. století). Naproti tomu éra Sengoku produkuje spíše meče praktické, vyráběné masově. Kvalita se tak o něco snižuje. Meče jsou kovány klasickou technikou a neobsahují dovezené železo. Kóto čepele se jeví jako stříbrně modré.
Šintó (období nových mečů) - průběh období Tokugava (1603 - 1867)
Je to období poklesu bojové efektivnosti mečů. Změnila se metoda kování a přijetím evropské technologie mohli být meče vyráběny masově. Navíc se často přimíchávaly levné zbytky železa. Prohnutí čepelí je menší a čepel vrhá na kovu slabě žlutý odraz.
Šin šintó (období nového nového meče) - do císařského ediktu zákazu nošení mečů (1781 - 1867)
Gendaitó (období dnešního meče) - od roku 1876 po současnost
Obecné charakteristiky samurajských mečů
Meče jsou vyrobeny z oceli, jsou jednosečné, zakřivené, dvouruční, temperované a neuvěřitelně ostré.
Popis japonského meče
Japonské meče jsou převážně jednobřité a zakřivené. V dávných dobách však existovaly i meče s ostřím rovným. V dalším popisu se budeme zabývat meči z pozdějšího období, tedy meči s ostřím zakřiveným.
Nejdůležitější částí meče je čepel, která je zapuštěna do rukojeti (cuka). Mezi nimi je záštita (cuba), která má za úkol chránit bojovníkovy ruce. Ostří meče je chráněno pochvou (saja), která je většinou vyrobena z kvalitního vzácného dřeva.
Výroba mečů byla v Japonsku velmi ceněnou dovedností, která však byla složitá a časově náročná. Japonská dokonalost jak po technické tak po umělecké stránce se projevila především ve výrobě mečů. A proč právě mečů? Možná i pro to, že meče v japonských dějinách symbolizovaly určité morální a charakterové vlastnosti nejen samuraje, ale i celého Japonska.
| Katana/iaitó - popis částí meče | ||
| MI | MI | ČEPEL |
| ha | ostří čepele | |
| mune | hřbet čepele - opačná strana ostří čepele | |
| hamachi | osazení (zakončení) čepele na straně ha (ostří) | |
| mune machi | osazení (zakončení) čepele na straně mune (hřbetu) | |
| shinogi | žebro čepele | |
| hi | drážka v čepeli | |
| shinogi-ji | plocha přilehlá k shinogi směrem k mune | |
| hamon | linka (hrana) kalení | |
| yakiba | plocha kaleni | |
| nakago | Řap - část čepele, která je ukryta v rukojeti | |
| nakago-jiri | zakončení řapu | |
| mekugi-ana | otvor v řapu pro kolíček mekugi | |
| mei | značka výrobce | |
| yasuri me | stopy po pilníku na řapu | |
| monouchi | poslední třetina čepele určená pro tnutí | |
| KISSAKI | KISSAKI | HROT ČEPELE |
| boshi | hrana zakalení na hrotu | |
| fukura | ostří hrotu | |
| ko-shinogi | žebro hrotu | |
| ko-shinogi ji | plocha hrotu přilehlá ke ko-shinogi směrem k mune | |
| mitsu gashira | bod, kde se setkávají shinogi, ko-shinogi a yokote | |
| yokote | žebro oddělující plochu čepele od plochy hrotu | |
| KOŠIRAE | KOSHIRAE | SOUPRAVA MEČE - DOPLŇKY |
| saya | pochva | |
| kojiri | konec pochvy | |
| koi-guchi | hrdlo pochvy | |
| kurigata | očko pro tkaloun | |
| shitodome | ozdoba uvnitř kurigata | |
| sageo | tkaloun | |
| kaeritsumo | zpětný háček zabraňující vyklouznutí meče z obi | |
| tsuka | rukojeť | |
| tsuka ito | omotávka rukojeti | |
| tsuka ito makidome | zakončení omotávky rukojeti | |
| tsuka-gashira | zakončení rukojeti | |
| same | rejnočí nebo žraločí kůže obepínající rukojeť | |
| mekugi | Kolíček - zajišťuje čepel v rukojeti | |
| menuki | párové ozdoby pod omotávkou rukojeti | |
| tsuba | záštita | |
| habaki | kovový prstenec zajišťující pevné uchycení čepele | |
| seppa | podložky u záštity (z obou stran) | |
| fushi | Ozdobný kovový dílek obepínající rukojeť pod záštitou | |
Právo nosit meč
Nosit meč v japonské společnosti bylo privilegiem vládnoucí šlechty a samurajů, kteří nosili dva druhy mečů. Katanu a wakizaši. Jen velice zřídka bylo povoleno nosit meč, byť jen jeden, jinak významným lidem. Po reformách Meidži (1876) byl vydán zákon, kterým bylo zakázáno právo meč nosit. Byl to velký dějinný zlom, který provázelo mnoho protestů a i několik seppuku (rituální sebevražda) provedených na jejich podporu. Vzhledem k této události již nebylo zapotřebí velkého množství mečů, a tak začalo ubývat i odborníků v tomto řemesle.
Přehled některých typů mečů
|
shinken |
šinken |
Označení pro ostrý meč. |
|
daisho |
daišó |
Souprava dvou mečů samurajů (daišó se dá přeložit jako „dlouhý a krátký“) |
|
katana |
katana |
Nejslavnější japonský meč. Dlouhý ostrý meč ze soupravy daišó. Nosí se zastrčený za pásem, ostřím nahoru. Čepel je jednobřitá, zakřivená, délka je 61 cm až 76 cm. |
|
wakizashi |
wakizaši |
Krátký ostrý meč ze soupravy daišó. Čepel je jednobřitá, zakřivená a její délka je mezi 12 a 24 palci (30 – 61 cm), nejčastěji kolem 45 cm. |
|
iaito |
iaito |
Tupý kovový meč určený pro cvičení nebo slavnostní příležitosti. |
|
bokken/bokuto |
bokken |
Dřevěný meč určený pro bezpečné cvičení iaido a kata. |
|
daito - bokken |
daitó bokken |
Dlouhý dřevěný meč. |
|
shoto - bokken |
šotó bokken |
Krátký dřevěný meč. |
|
shinai |
šinai |
Bambusový meč pro cvičení a zápasy kendó o délce 114 – 120 cm |
|
ken |
ken |
Japonský starověký meč. Má přímou, jednostrannou čepel. |
|
tachi |
tači |
Dlouhý více zakřivený meč používaný ve starém Japonsku jízdními samuraji. Uzpůsoben je především pro sekání z koně od země vzhůru. Z tohoto důvodu se nosí zavěšený u pasu ostřím dolů. Délka čepele až 156 cm. |
|
nodatchi |
nodači |
Označení pro extra dlouhý meč. |
|
kodatchi |
kodači |
Označení pro krátký meč. Krátkým mečem je například wakizaši. |
|
odatchi |
ódači |
Označení pro dlouhý meč. Dlouhým mečem je například katana. |