Japonské meče

Japonské meče, precizně provedené po technické i estetické stránce, jsou důkazem umění lidské práce a dodnes mnoho lidí obdivuje jejich dokonalý tvar, ostří podobající se svou ostrostí žiletce, pružnost a pevnost celého meče. Japonský meč tak představuje jednu z nejostřejších a nejdokonalejších věcí na řezání na světě.

Konstrukce meče spočívá v dokonalém zakalení mírně zahnuté jednobřité čepele, jejíž ostří se podobá břitvě. Na měkké kovové jádro je nabalován materiál s vysokým obsahem uhlíku a poté je ostří zakaleno. Získá tak neuvěřitelnou tvrdost. Zbytek zůstává měkký, ale pružný, a tak je docíleno možnosti přeseknout téměř cokoli, aniž by čepel praskla. Pro vykování meče se používaly oheň, voda, kovadlina a kladivo. Po vykování ostří přišel na řadu brusič, který připravil ostří pro doplňky, které ho obklopovaly. Poté nastala zkouška ostří, která se prováděla přeseknutím kostí těl mrtvol.

Označení období vzniku japonských mečů

Zde jsou uvedeny hlavní období výroby mečů, které se pak ještě dělí na další pod-období.

Džokotó (období mečů z dávných časů) - meče vyrobené před rokem 800

Kotó (období starých mečů) - od roku 800 do roku 1596 (v podstatě do počátku období Tokugava)

Je to nejslavnější období japonského meče a výroba nejkvalitnějších čepelí spadá do období Kamakura (11. - 12. století). Naproti tomu éra Sengoku produkuje spíše meče praktické, vyráběné masově. Kvalita se tak o něco snižuje. Meče jsou kovány klasickou technikou a neobsahují dovezené železo. Kóto čepele se jeví jako stříbrně modré.

Šintó (období nových mečů) - průběh období Tokugava (1603 - 1867)

Je to období poklesu bojové efektivnosti mečů. Změnila se metoda kování a přijetím evropské technologie mohli být meče vyráběny masově. Navíc se často přimíchávaly levné zbytky železa. Prohnutí čepelí je menší a čepel vrhá na kovu slabě žlutý odraz.

Šin šintó (období nového nového meče) - do císařského ediktu zákazu nošení mečů (1781 - 1867)

Gendaitó (období dnešního meče) - od roku 1876 po současnost

Obecné charakteristiky samurajských mečů

Meče jsou vyrobeny z oceli, jsou jednosečné, zakřivené, dvouruční, temperované a neuvěřitelně ostré.

Popis japonského meče

Japonské meče jsou převážně jednobřité a zakřivené. V dávných dobách však existovaly i meče s ostřím rovným. V dalším popisu se budeme zabývat meči z pozdějšího období, tedy meči s ostřím zakřiveným.

Nejdůležitější částí meče je čepel, která je zapuštěna do rukojeti (cuka). Mezi nimi je záštita (cuba), která má za úkol chránit bojovníkovy ruce. Ostří meče je chráněno pochvou (saja), která je většinou vyrobena z kvalitního vzácného dřeva.

Výroba mečů byla v Japonsku velmi ceněnou dovedností, která však byla složitá a časově náročná. Japonská dokonalost jak po technické tak po umělecké stránce se projevila především ve výrobě mečů. A proč právě mečů? Možná i pro to, že meče v japonských dějinách symbolizovaly určité morální a charakterové vlastnosti nejen samuraje, ale i celého Japonska.

Katana/iaitó - popis částí meče
MI	MI	ČEPEL
	ha	ostří čepele
	mune	hřbet čepele - opačná strana ostří čepele
	hamachi	osazení (zakončení) čepele na straně ha (ostří)
	mune machi	osazení (zakončení) čepele na straně mune (hřbetu)
	shinogi	žebro čepele
	hi	drážka v čepeli
	shinogi-ji	plocha přilehlá k shinogi směrem k mune
	hamon	linka (hrana) kalení
	yakiba	plocha kaleni
	nakago	Řap - část čepele, která je ukryta v rukojeti
	nakago-jiri	zakončení řapu
	mekugi-ana	otvor v řapu pro kolíček mekugi
	mei	značka výrobce
	yasuri me	stopy po pilníku na řapu
	monouchi	poslední třetina čepele určená pro tnutí
KISSAKI	KISSAKI	HROT ČEPELE
	boshi	hrana zakalení na hrotu
	fukura	ostří hrotu
	ko-shinogi	žebro hrotu
	ko-shinogi ji	plocha hrotu přilehlá ke ko-shinogi směrem k mune
	mitsu gashira	bod, kde se setkávají shinogi, ko-shinogi a yokote
	yokote	žebro oddělující plochu čepele od plochy hrotu
KOŠIRAE	KOSHIRAE	SOUPRAVA MEČE - DOPLŇKY
	saya	pochva
	kojiri	konec pochvy
	koi-guchi	hrdlo pochvy
	kurigata	očko pro tkaloun
	shitodome	ozdoba uvnitř kurigata
	sageo	tkaloun
	kaeritsumo	zpětný háček zabraňující vyklouznutí meče z obi
	tsuka	rukojeť
	tsuka ito	omotávka rukojeti
	tsuka ito makidome	zakončení omotávky rukojeti
	tsuka-gashira	zakončení rukojeti
	same	rejnočí nebo žraločí kůže obepínající rukojeť
	mekugi	Kolíček - zajišťuje čepel v rukojeti
	menuki	párové ozdoby pod omotávkou rukojeti
	tsuba	záštita
	habaki	kovový prstenec zajišťující pevné uchycení čepele
	seppa	podložky u záštity (z obou stran)
	fushi	Ozdobný kovový dílek obepínající rukojeť pod záštitou

 

Právo nosit meč

Nosit meč v japonské společnosti bylo privilegiem vládnoucí šlechty a samurajů, kteří nosili dva druhy mečů. Katanu a wakizaši. Jen velice zřídka bylo povoleno nosit meč, byť jen jeden, jinak významným lidem. Po reformách Meidži (1876) byl vydán zákon, kterým bylo zakázáno právo meč nosit. Byl to velký dějinný zlom, který provázelo mnoho protestů a i několik seppuku (rituální sebevražda) provedených na jejich podporu. Vzhledem k této události již nebylo zapotřebí velkého množství mečů, a tak začalo ubývat i odborníků v tomto řemesle.

Přehled některých typů mečů

shinken	šinken	Označení pro ostrý meč.
daisho	daišó	Souprava dvou mečů samurajů (daišó se dá přeložit jako „dlouhý a krátký“)
katana	katana	Nejslavnější japonský meč. Dlouhý ostrý meč ze soupravy daišó. Nosí se zastrčený za pásem, ostřím nahoru. Čepel je jednobřitá, zakřivená, délka je 61 cm až 76 cm.
wakizashi	wakizaši	Krátký ostrý meč ze soupravy daišó. Čepel je jednobřitá, zakřivená a její délka je mezi 12 a 24 palci (30 – 61 cm), nejčastěji kolem 45 cm.
iaito	iaito	Tupý kovový meč určený pro cvičení nebo slavnostní příležitosti.
bokken/bokuto	bokken	Dřevěný meč určený pro bezpečné cvičení iaido a kata.
daito - bokken	daitó bokken	Dlouhý dřevěný meč.
shoto - bokken	šotó bokken	Krátký dřevěný meč.
shinai	šinai	Bambusový meč pro cvičení a zápasy kendó o délce 114 – 120 cm
ken	ken	Japonský starověký meč. Má přímou, jednostrannou čepel.
tachi	tači	Dlouhý více zakřivený meč používaný ve starém Japonsku jízdními samuraji. Uzpůsoben je především pro sekání z koně od země vzhůru. Z tohoto důvodu se nosí zavěšený u pasu ostřím dolů. Délka čepele až 156 cm.
nodatchi	nodači	Označení pro extra dlouhý meč.
kodatchi	kodači	Označení pro krátký meč. Krátkým mečem je například wakizaši.
odatchi	ódači	Označení pro dlouhý meč. Dlouhým mečem je například katana.